Trjavna – moje srdcovka!

Úchvatné malebné městečko, kolébka bulharské obrozenecké kultury

Jestli se nějaké město dá nazvat útulné, tak to Trjavna určitě je. Nádherné malebné městečko s nepopsatelnou atmosférou. Pokud ji člověk nezažije, nepozná ten pocit...

Jedno z mých nejoblíbenějších míst v Bulharsku. Možná proto, že jsem tam v útlém dětství nějaký čas žila. Možná právě ten pocit, který dětství připomíná, u mě vyvolává tu útulnost, bezstarostnost a klid v duši. Nebo... nechci vás svými pocity ovlivňovat, ale jsem zvědavá, jaké budou ty vaše.

Možná proto, že ta nádherná dřevořezba, která je tam všude přítomná, vytváří to její nevyslovitelné kouzlo. Trevnenská škola dřevořezby je pojem sama o sobě. Trjavna je tak silně spjatá s dřevořezbou, že je vnímám přímo jako synonyma. Samotné trevnenské domy jsou opravdová mistrovská díla architektury.

Ale pěkně popořádku.

Tisíciletý návrat do minulosti nás dovede až k nalezeným thráckým obydlím na nedalekém kopci, ale tam se vydávat nebudeme. Vrátíme se v čase jen do 16. století, do té nedaleké doby, kdy se Trjavna začala formovat taková, jaká je dnes.

Mihneme se jen ve dvou významných okamžicích předchozí doby.

Ten jeden je na konci 12. století, v době druhého bulharského carství. Toto období poznamenalo Trjavnu až dodnes. Vládli tehdy tři bulharští carové. Existuje legenda o třech bratrech s carskou krví: Asen, Petr a Kalojan. S božím požehnáním si vzali trůn zpět. Proto každý z nich postavil kostel zasvěcený sv. Archandělu Michaelovi. Má se za to, že nejmladší z nich – budoucí car Kalojan, postavil svůj kostel v Trjavně. Bratři si toto místo velmi oblíbili a v trevnenských horách postavili svá letní sídla, aby byly blízko hlavního města Tărnovgradu.

Takhle to vypráví legenda, jisté ale je, že v roce 1190 vojska tří bratrů Asenevců porazily armádu byzantského císaře Izáka II. Anděla v Trevnenském průsmyku. Toto vítězství znamenalo začátek obnovení nezávislosti bulharského státu od byzantské říše.

Ten další okamžik je na konci 14. století, kdy Balkán ovládli Osmané a mířili hlavně na nedaleké hlavní město Tărnovo. To byla doba, kdy v tomto regionu, kde dnes leží Trjavna, vznikla spousta osad. To proto, že se obyvatelé Tărnova snažili utéct a zachránit sebe a své rodiny a hledali bezpečnější místo pro život.

Z druhé poloviny 16. století jsou první spolehlivé údaje o existenci Trjavny. Během let turecké nadvlády  byli obyvatelé povinni hlídat cestu přes Balkán do Edirne a Konstantinopole. Podle tureckých daňových záznamů existovala dohoda, že na oplátku obyvatelstvo požívalo výsadu neplatit určité daně a neusazovat Turky ve městě. Takto získaná duchovní svoboda značně prospěla k dalšímu rozvoji města v každém ohledu.

Obyvatelé Trjavny byli podnikaví lidé. Tvrdě pracovali a postupně rozvíjeli a proměňovali umělecká řemesla v hlavní náplň svého života. Se smyslem pro krásu, věrní tisíciletým tradicím a láskou ke všemu bulharskému trevnenští mistři vynikali zejména v oblasti stavebnictví, řezbářství a malování ikon. Ovládali je k takové dokonalosti, že z nich udělali umění. Tak se zrodila, vyvinula a vzkvetla nejstarší obrozenecká umělecká škola v bulharských zemích – trevnenská. Byly postaveny domy, školy a kostely, mistrovští řemeslníci a řezbáři založili vlastní cechy a utvrdili vliv trevnenské umělecké školy. Sláva malířů a řezbářů z Trjavny se nesla široko daleko. Jejích zboží se dostávalo na nejvzdálenější trhy Osmanské říše, a dokonce i za její hranice – do Rakouska, Valašska a Ruska.

Obrozenecké domy v Trjavně. Ten první je Rajkův dům, u vchodových dveří je památní deska

Unikátní vzhled a architektura Trjavny přímo zrcadlily hospodářskou prosperitu místních řemeslníků. Svými nádhernými domy utvrdili i zvláštní architektonický styl. Trevnenský dům se stal pojem v tehdejší architektuře; měl zvláštní řešení objemového prostoru – dvoupodlažní, s reprezentativní fasádou orientovanou do ulice, obchod s přímým vstupem z ulici, arkýřové okno nabíhající do druhého obytného patra nad prvním (optické oživení fasády a zmírnění přísnosti domu), velká veranda ve druhém patře, otevřená velká terasa.

Mezi mistrovská díla architektonického dědictví Trjavny patří domy postavené Dimitrem Sergjuvem v první polovině 19. století. Domy Kalinčevův, Dobrevův, Sergjuvův, Rajkův, Kirevův patří mezi architektonická díla slavného architekta Trjavny. Nejtypičtějším a nejkrásnějším příkladem trevneského domu jsou Kalinčevův a Rajkův. Ten poslední patří rodině Rajkovových, ze které vzešel nejvýznamnější bulharský chemik Penčo Rajkov, tím je Rajkův dům kulturní památka národního významu.

Daskalovův dům, dnes muzeum řezbářského umení

Jedním z nejpůsobivějších a nejreprezentativnějších domů Trjavny je Daskalovův dům. Daskalovi byli jedna z nejvýznamnějších uměleckých rodin v oblasti řezbářství. Není náhoda, že právě tam je dnes muzeum dřevořezbářského umění. Dům byl postaven na začátku 19. století a je typickým příkladem rané obrozenecké bytové architektury – originální exteriér a tradiční a bohatý interiér. Nejpůsobivějšími prvky v interiéru jsou vyřezávané stropy ve dvou obývacích pokojích ve tvaru sluncí – mistrovská díla bulharského řezbářství. Zajímavý je také jeho příběh, který vám povím trochu později.

V oblasti malby ikon pracovalo v Trjavně šest rodin. Možná se vám to zdá málo na vytvoření tak věhlasné ikonopisné školy. Jen pro představu – ta největší umělecká rodina dala světu 50 mistrů během dvou staletí. Z této rodiny pochází i samotný zakladatel trevnenské ikonopisné školy Vitan Karčov, podle jehož jména se celý rod umělců nazývá Vitanův. To byla i jediná z těchto rodin, která vytvářela i dřevořezbářská díla, a to na dost vysoké umělecké úrovni.

Mistři-stavitelé, řezbáři, ikonopisci dosáhli ve svých dílech výjimečného mistrovství a virtuozity a během obrozenectví se stali velmi vyhledávanými a ceněnými. Po celé bulharské zemi vytvářeli a zanechali dalším generacím nespočet hmotných i duchovních hodnot – kostely, kláštery, ikony, domy, školy, mosty, kašny, zvonice, a především jedinečnou krásu.

Snad vás tím neznudím, ale chce se mi zmínit ještě jedno moc zajímavé umělecké řemeslo, které není tak populární. Nazývalo se kazaslăk. Je to umělecké dekorační textilní řemeslo, které se vyvíjelo výhradně v Trjavně. Jeho začátky jsou z počátku 17. století. Jeho název pochází z tureckého slova „kazas“ a znamená „zpracovatel surového hedvábí“. Kazasi vyráběli z bavlněné, vlněné a hedvábné příze pletené ozdoby a šňůry – koňské uzdy a sedla, opasky a náramenní šňůry pro uniformy důstojníků a stráží, prýmky pro pánské oděvy, dámské opasky, střapce pro fezy, podvazky, šňůry pro revolvery a hodinky atd.

Trevnenští kazasi byli vyhledávání a upřednostňování mistři. Jejich výrobky byly vyváženy do Konstantinopole, Smyrny, Bursy, Bejrútu a dalších. Až do roku 1860 existovalo v Trjavně asi 60 rodin kazasů, takže toto řemeslo zaujímalo důležité místo v hospodářském životě obce. Ukázalo se, že to je i jedno z nejudržitelnějších řemesel ve městě, protože dlouho po osvobození si udrželo své trhy v Turecku a jeho cechová organizace projevila flexibilitu a cit pro přizpůsobení novým podmínkám. Koncem století trh kazasů postupně vymizel, ale jako umělecké řemeslo kazaslăk na dlouhou dobu obsadil významné místo v živobytí místních lidí.

Tak se v 18. a 19. století Trjavna stala jedním z předních kulturních center Bulharska. Postupem času začali nazývat Trjavna „altăn“, tedy zlato.

Trjavna ale nebyla jen umělecký klenot. Tím, že obyvatelstvo bylo čistě bulharské, bulharský duch byl nedotčený, panoval ve městě relativní klid a vyvíjeli se i další odvětví kultury. Obyvatelé Trjavny se projevovali nejen jako talentovaní řemeslníci, ale také organizovali své rodné město tak, že i dodnes vyvolává obdiv a vytváří důvod k nacionální hrdosti.

Co teda v Trjavně dnes uvidíte?

Dá se říct, že pohádka o Trjavně má šťastný konec. Nejen protože během doby cizí nadvlády byla zachovaná čistě bulharská a vzkvétaly umělecká řemesla a kultura. Ale také proto, že se v centru Trjavny dnes nachází jediné zachované obrozenecké náměstí v Bulharsku.

Její význam umocňuje spojení s jménem Petka Slavejkova. To byl velký bulharský básník, spisovatel, publicista, veřejná a politická osobnost. Po dobu osmi let byl s určitými přerušeními učitelem ve škole. Petko Slavejkov měl velkou zásluhu na pokroku školy, proto nese jeho jméno.

Slavejkovova škola

Dnes je Slavejkovova škola jedno z muzeí, které můžete navštívit. Uvidíte tam i bohatou výstavu, kterou daroval velký trevnenský malíř Dimitar Kazakov-Neron.

Muzeum je také Slavejkovův dům, který uctívá i památku jednoho z jeho synů, dalšího velikána bulharské kultury, spisovatele Penča Slavejkova.

Slavejkův dům

Za návštěvu určitě stojí Daskalovův dům. Dnes se v něm nachází jediné svého druhu Muzeum řezbářského umění. Představuje celý vývoj řezbářství, počínaje nejstarším ovčáckým řezbářstvím, prochází dřevořezbou, která zdobí dřevěné části v architektuře domů, domácí ikonostas – tak milovaný a mistrovsky vytvořený trevnenskými mistři, až po hluboké a plastické řezbářství, kterým přední mistři zdobí církevní ikonostasy a biskupské trůny.

Daskalovův dům, náhled do muzea řezbářství

Nejpůsobivějšími prvky v interieru domu jsou bezesporu vyřezáváné stropy ve tvaru sluncí. Souvísí s nim zajímavý příběh, který jsem vám slíbila povědět. Podle legendy...

Vážně si tu legendu chcete přečíst? Jestli po ní opravdu silně toužíte, můžete se k ní proklikat. Zasunula jsem ji totiž do šuplíčku s legendami. Tudy, prosím >>>

A slyšeli jste někdy, že se na břečťanu dá malovat? Já sama jsem se o tom dozvěděla nedávno. Muzeum nabízí turistům také unikátní možnost si malování na břečťanu vyzkoušet.

Ten příběh souvisí s unikátním podnebím města, známým ještě v dávné minulosti. Možná jsem tím měla začít své povídaní o Trjavně. Díky její poloze je vzduch tady obzvlášť vhodný pro lidi s plicními onemocněními. Kvůli tomu se v roce 1938 rozhodla manželka care Borise III, carica Joanna, postavit ve městě Dětské královské sanatorium pro léčbu a prevenci plicních onemocnění. Na jeho výstavbu věnovala celé své věno. Sanatorium bylo otevřeno o pět let později, přibližně rok před koncem druhé světové války. Dodnes se děti z celého Bulharska přicházejí sem léčit a uzdravovat. K sanatoriu byla postavena nádherná katolická kaple, která ale nikdy nebyla využitá.

A tak dnes tato zachovaná kaple hostí muzeum ikony. Tím je návštěva tohoto muzea ještě větší zážitek, protože se kaple nachází na svahu, odkud se otvírá nádherný výhled. Když tam dojdete pěšky, užijete si nejen bohatou sbírku ikon, ale také příjemnou procházku.

Náhled do muzea ikony

Až budete po této výživné procházce vyhladovělí, můžete si odpočinout v některé z bytových restaurací. Třeba vám štěstí dopřeje pochutnat si na proslulé trevnenské houbové polévce, která se bez nadsázky dá nazvat jednou z místních atrakcí. Nebo si můžete dát kávu uvařenou na písku, další místní specialitu. Těch specialit je víc, ale o tom teď nebudu povídat, protože musíme pokračovat.

Pokud jste už navštívili obě muzea – řezbářského umění i ikon, uděláte si ještě větší přehled o tvorbě místních mistrů i při návštěvě obou kostelů. Také fungují jako malá výstava jejich génia.

Jeden z kostelů je Sv. Archanděla Michaela. Kostel je nedílnou součástí kompozice starověkého náměstí s hodinovou věží. Datum jeho výstavby není známo. Předpokládá se, že právě to byl kostel, který postavil jeden z bratrů Asenovců, Kalojan. Na samém konci 18. století kostel spálili kărdžaliové. O 20 let později ho trevnenci znovu obnovili. Ikony chrámu a ikonostas vytvořili zástupci rodiny Vitanovových.

Ten druhý je sv. Jiří, který se nachází v „dolní“ části města. Postavil ho v polovině 19. století jeden z nejlepších stavitelů, o kterém jsme se už zmínili, Dimităr Sergjuv. Uvidíte v něm ikony, které jsou dílo příslušníků rodiny Vitanových a nástěnné malby z ruky malířů ze Zacharievské rodiny a rodiny pop Dimităra Kănčova, ikonostas chrámu vytvořil Dimităr Dojkovčeto – jeden z nejtalentovanějších řezbářů z Trjavny.

Chrám sv. Jiří

Potěšení pro milovníky umění bude návštěva muzea, jaké se v Bulharsku očekávat spíš nedá, neobvyklého muzea asijského a afrického umění. Je jediné nejen v Bulharsku, ale i na celém Balkáně.

Za jeho existencí stojí jeho zakladatel, který z Trjavny pochází – Zlatko Paunov. Sám je světově známým sochařem a milovníkem asijského a afrického umění. Žije v Americe a je mu přes osmdesát let. Jedno z jeho nejvýznamnějších děl je socha Máhatma Gandího v San Francisku. Ke konci studené války americká vláda objednala kopii této sochy a darovala ho ruské vládě jako projev dobré vůle a usmíření.

Toto je jen část všech muzeí, co v Trjavně uvidíte. To jen pro představu, že na prohlídku města vám nebude stačit ani celý den. Až se vydáte na cestu po Bulharsku, naplánujte si radši více času na jednom místě. O Trjavně to platí dvojnásob. Jen tak si budete moci pobyt a pohostinnost místních užít, lépe poznáte jejich život, kulturu a zvyky, pochutnáte si na místních specialitách.

Vím, o čem mluvím, protože jsem na vlastní kůži zažila a setkala se s laskavostí a ochotou lidí. Proto také chci vyjádřit speciální poděkování městskému úřadu, turistickému centru a ředitelství Specializovaného muzea řezbářství a malířství ikon za součinnost při sbíraní a používání materiálů o Trjavně.

Taková výživná procházka po městě nemůže skončit jinde než v nějaké dobré místní restauraci. Pochutnejte si na bulharské kuchyni a na místních specialitách, třeba na zmíněné houbové polévce. Přeji vám dobrou chuť a příjemný odpočinek.

A kam se vydámě příště? Jěště je co vidět v centrálním Bulharsku, pravděpodobně zmíříme do dalšího oblíbeného místa pro turisty, Drjanovski klášter. Podíváme se tam i do jeskyně Bačo Kiro, kde jsou nalezeny stopy úplně prvních obyvatel Evropy.