Veliko Tărnovo

Místo, kde pán Bůh políbil zem

Ať jste jakkoliv velcí fanoušci moře a trávili svoji dovolenou pouze na bulharském pobřeží, pravděpodobně jste aspoň slyšeli o Veliko Tărnovu. Nachází se ve středním Bulharsku, severně od Staré Planiny. To je úplně oprávněně jedno z nejnavštěvovanějších měst v Bulharsku. Každý kámen je v něm doslova nasáknutý historií. Kdyby jen mohl povídat... Anglický historik, když viděl pevnost Carevec, zvolal: „Ani nevíte, jaký poklad tady máte!“

Nechci, aby mоje povídaní o Veliko Tărnovu vypadalo jako z hodiny dějepisu, ale zmínka o některých historických souvislostech je prostě nevyhnutelná. Protože ve Veliko Tărnovu byla psána pohádka zvaná historie, příběh druhého bulharského císařství. Tady bylo po staletí jedno z hlavních měst Bulharska. Tady byl střed událostí, velcí vládci vytvářeli historii něco málo přes 200 let (1185-1393). Tenkrát nazývali Veliko Tărnovo Carevgrad Tărnov. Aktivní společenský a politický, duchovní a kulturní život zde byl v plném proudu.

I kdyby jste už ve Veliko Tărnovo byli, určitě uvidíte a naučíte se něco nového. Protože je tu vždy, co ještě uvidět a naučit se. A pocit zdejší přitažlivé atmosféry se nedá popsat slovy. Pohled shora na malebné meandry řeky Jantra je úžasně působivý! Řeka je vlevo a vpravo, vpředu a vzadu, prostě všude, kam se podíváte. Jakoby se had stočil a klidně se plazil po městě, nebo jakoby zručná gymnastka popisuje úhoře svou gymnastickou stuhou a tím vás okouzluje.

Stejně tak působivý je pohled z břehu Jantry na kopce, na nichž jsou posazeny domy města, a vy se nestačíte divit, jak dokážou balancovat na těchto vysokých kopcích a kudy do nich lidé vstupují. Když projdete těmito ulicemi, budete mít pocit, že jste se ocitli v minulé éře. Jsou kamenné a na mnoha místech jsou ulice prostě... schody. Jakoby se každou chvíli před vámi mohl objevit jezdec v brnění s kopím. Kdyby nebyly klimatizace, které kazí dojem minulé éry... to byste dobu snadno popletli.

Jestli se vám naskytne možnost mluvit s místními lidmi, budete mít pocit, že jakoby stále ve svých duších nesou velikost historie, jakoby dnes byli znovuzrozenými vládci Velkého Bulharska. Během vaší procházky po Veliko Tărnovo vás nepostřehnutelně ovládá pocit, že jste na svatém místě a jste součástí velkých událostí, které se zde odehrály.

Právě tito lidé jsou dnes hrdí na svou historii a pečlivě ji chrání a uchovávají. Díky nim dnes můžeme vidět středověkou pevnost Carevec, sídlo bulharských carů, kopec Trapezica a kostely pod ním, můžeme projít ulicemi Samovodské Čaršii, relaxovat v místní kavárně a obdivovat nádherný výhled na město.

Veliko Tărnovo se nachází na rušné křižovatce. Protínají se zde silnice Sofia-Varna a Bukurešť-Istanbul. Takže kamkoli cestujete, vaše cesta vždy vede tudy. Je opravdu trestuhodné neudělat si čas na procházku, abyste pocítili magickou atmosféru tohoto města s tak bohatou historií a kulturou.

Kam všude se podívat ve Veliko Tărnovu?

Na tuto otázku není snadno odpovědět, je toho hodně. Vybrat si můžete podle svých zájmů. 

⇒  Dát si kávu nebo oběd v místní restauraci s krásným výhledem na město a na řeku je snad nejen samozřejmostí, ale i povinností.

⇒  A jestli jste historický fanoušek nebo vás zajimá archeologie, máte tady skvost a měli byste si vyhradit více času na muzea – historické, archeologické, muzeum obrození.

⇒  Pro vášnivé umělce a ctitele kultury jsou tady zajímavé galerie a bohatý kulturní život.

⇒  Město je také opravdová lahůdka pro vášnivé fotografy.

!!!   Ale v každém případě nezačínejte prohlídku města v lodičkách, žabkách, ani v sandálech. Abyste se na mne nezlobili, už teď doporučuji jako nejvhodnější obuv tenisky.

Už samotný název napovídá, že tam bylo sídlo bulharských carů. Byla to mohutná pevnost.

Dnes je Carevec symbol nejen Veliko Tărnova, ale také Bulharska. Ještě na první pohled Carevec překvapuje svým rozsahem a vyvolává úctu. Z dálky vypadá jako pohádková nepřístupná pevnost, jakoby z namalovaných filmových kulis. A nejen vypadá, nepřístupná doopravdy byla. Nejen svojí přirozenou nepřístupností, ale také vybudováným opevněním. Výběr Tărnovgradu jako hlavního města druhé bulharské říše mělo padný důvod.

A nevyhnutelně se ocitáme v historii. Sestupujeme do studny času v hloubce 12. století. Nacházíme se ve druhém bulharském císařství.

Samozřejmě, můžete tu studnu přeskočit a pokračovat v současnosti, ale tak nebo tak je současnost přesným odrazem minulosti. Takže je těžké ji uniknout. Minulost a současnost se prolínají příliš znatelně, ať se podíváte kamkoliv.

Takže trocha prehistorie.

Po založení Bulharska v roce 681 a jeho rozkvětu ve „zlatém věku“ za vlády cara Simeona na konci 9. a počátku 10. století se zdá být Bulharsko příliš vyčerpané na to, aby si udrželo svůj status přední moci na Balkáně. Po vládě Simeona vedení státu převzal jeho syn Petar I. Celé 42leté období jeho vlády bylo klidné a bez válek s Byzancí. V té době se však objevily hereze, z nichž nejznámější bylo Bogomilství.

Tak začal postupný vnitřní úpadek, který se prohloubil po smrti Petra v roce 969. Byzanc, pro kterou bylo Bulharsko jako trn v oku, využila jeho oslabení a na konci 10. století dobyla celou Thrákii a Moesii a dobyla i tehdejší hlavní město Preslav. V té době byl na trůnu Samuil (vládl od r. 997 do r. 1014), který přesunul hlavní město Bulharska do Ochridu. Za Samuila se bulharský stát znovu dostal do postavení velmoci, ale netrvalo to dlouho. Samuilova říše se udržovala jen za neustálých válek s Byzancí se střídavým úspěchem, což bylo pro stát velmi vyčerpávající. Po jedné z četných bitev o nadvládu v pohoří Belasice mezi Bulhary a Byzantinci, kdy byzantský císař Vasilij Basileios II zvítězil, nařídil oslepit celou 14 000 bulharskou armádu. Na každých 100 lidí ponechal jednoho s jedním okem, aby vedl ostatní. Car Samuil neunesl pohled na svou oslepenou armádu a zemřel na mrtvicí. Proto se Basileios II zapsal do dějin přízviskem Bulharobijec.

Po Samuilově smrti se jeho nástupcům dařilo odolávat Byzantincům další 4 roky. V roce 1018 Bulharsko zcela padlo pod byzantskou nadvládu, která trvala 167 let. Během této doby Bulhaři vedli několik neúspěšných povstání. Úspěch dosáhli až bratři Asenevci svým povstáním v roce 1185. Toto je rok vzniku druhého bulharského císařství. Na trůn usedl Petar, nejstarší ze tří bratrů.

A již jsme ve 12. století, kdy Bulharsko opět stoupá. Povstání bratrů Asena a Petra bylo úspěšné, ale neznamenalo to bezpečnost a stabilitu bulharského státu. Boj za nadvládu trval několik let. V této době proběhla třetí křížová výprava. Politická situace je velmi komplikovaná. Byzanc se nemohla smířit se vzestupem bulharského státu a snažila se ho zlikvidovat. Proto tehdejší byzantský císař Isaac II. Angel podnikl rozsáhlé tažení do Tărnovgradu. Oba bratři se obrátili na kočovné kmeny Kumány pro pomoc. Kromě toho použili úskok – vyslali falešného dezertéra, který „varoval“ císaře, že četné Kumanské jednotky přišly na pomoc Bulharům. Tărnovgrad byl dobře opevněn a byzantský císař nařídil okamžitý ústup. Když jeho armáda prošla Trevnenským průsmykem, byla přepadena a zcela zničena.

Začalo období vzestupu, během kterého se tři bratři Petar, Asen a Kalojan během 12 let vystřídali na trůnu. Bylo to období opětovného získání moci prvního bulharského státu, ale také spiknutí a převratů.

Za vlády cara Kalojana (vládl v období 1197–1207) se konala čtvrtá křížová výprava (1204), po které se Byzanc rozpadla do několika nových států. Jedním z nich je Latinská říše. Ještě před tím, v roce 1199, papež Innocent III nabídl Kalojanovi uznání svrchovanosti katolické církve a po dobu pěti let upřesňovali podmínky možného spojení. Aby mohl vyjednat to, co chce, Kalojan obratně manévroval mezi Východem a Západem. Jeho přáním je zůstat ve sféře vlivu východního pravoslaví, kde je vládce nad církví (Caesaropapism). Nakonec byla unie podepsána.

Z následných událostí je zřejmé, že křižáci neměli v úmyslu žít v míru s Bulhary. Car Kalojan navrhuje mír latinskému císaři Baldwinovi z Flander. On nejenže odmítá, ale také vznáší nároky k bulharské zemi. To vedlo k bitvě o Adrianopole (Edirne), kde byli Latini úplně poraženi a Baldwin byl zajat a uvězněn v pevnosti v Tărnovgradu.

Válka v roce 1207 byla v plném proudu, ale těsně před rozhodující bitvou byl car Kalojan zabit ve spiknutí. Za své vlády se mu podařilo vrátit Bulharsku moc z doby prvního bulharského císařství. Následující roky byly obdobím oslabování státu až do roku 1217, kdy se synové cara Ivana Asena vrátili a na trůn usedá jeho syn Ivan Asen II. Po jeho smrti v roce 1241 se bulharský stát dostal do krize, která trvala až do konce 14. století. V té době Osmanové postupně dobývali Balkánský poloostrov. V roce 1393 Tărnovgrad padl pod jejích nadvládu a v roce 1396 padla poslední bulharská pevnost Vidin.

Vrácíme se do současnosti, ale vezmeme to trochu oklikou, ještě hlouběji v čase.

Protože na území dnešního Tărnovo lidé žili v mnohem starších dobách, ještě v době pozdního paleolitu (40–10 tisíc let před naším letopočtem). Na kopci Trapezica bylo objeveno osídlení z pozdní doby kamenné. Nejčasnější stopy života na Carevec jsou z pozdního chalkolitu (4200 př. n. l.). Nejen na Carevec, ale také na Trapezica a Asenovec byly thrácké osady. Existovali až do začátku nového tisíciletí, kdy Římané vtrhli do těchto zemí. Kolem 5. století už byla na kopci Carevec raně byzantská pevnost. Předpokládá se, že v té době se sem přestěhovala část obyvatel Nicopolis ad Istrum. Je to římské město asi 20 km na sever, které v té době upadalo. Na pozůstatcích této pevnosti se později vyvinula bulharská osada, označená v kronikách jako Tărnovgrad. Předpokládá se, že jeho jméno pochází z kopců zarostlých trny v té době. Tărnovgrad byl tedy ještě v době vzniku Bulharska v roce 681 dobře opevněným pevnostním městem na území Asparuhova státu. Až do začátku 12. století, kdy bylo založeno druhé bulharské císařství (carství) a stalo se hlavním městem.

Od té doby vykopávky s malými přerušeními pokračují dodnes. Díky nim je dnes část pevnosti zrekonstruována.

Kromě ruin obytných budov (přes 400) a několika kostelů na Carevec můžete vidět i ruiny královského paláce. Samotný palácový komplex byl skutečným středověkým hradem a byl na všech stranách opevněn hradbami a věžemi pevnosti. Existovaly důležité státní budovy, v nichž byla umístěna celá carská správa. Byl tam trůnní sál, královské komnaty a speciálně postavený palácový kostel. V něm byly uloženy relikvie nejuctívanější bulharské svaté, sv. Petky Epivatské, zvané také Tărnovské nebo Bulharské, přivezené carem Ivanem Asenem II. V tomto kostele byli také pohřbeni někteří bulharští vládci.

Pohled na částečně zrekonstruovaný carský palác. Dnes je tam vybudované jeviště, kde se při různých příležitostech pořádají koncerty. Vpravo u paláce je vidět část palácového kostela.

V nejvyšší části kopce byl postaven Patriarchální komplex. Odtud byl veden duchovní život státu. Byl také chráněn hradbami a věžemi pevnosti. Kromě obytných a kancelářských prostor patriarchy a mnichů zde byla také knihovna a skriptorium (prostory na psaní a malovaní ikon).

Uprostřed je impozantní patriarchální kostel „Svaté Nanebevstoupení“, kde se zachovaly relikvie sv. Michala voina a kanonizovaní bulharští patriarchové Joachim I., Macarius a Joachim III. V souvislosti s oslavou 1300 let od založení bulharského státu v 80. letech minulého století byl chrám obnoven. Protože to není fungující chrám, ale spíše muzeum, nebyl vyzdoben podle kánonu. Obrazy v kostele jsou dílem umělce Teofana Sokerova a dost působivým způsobem představují důležité momenty bulharské historie.

Nádherný výhled je také z jihovýchodní věže zvané Baldwinova. Byla zničená, ale v roce 1930 byla přestavěna podle věže ze středověkého města Červen. V historickém přehledu jsem zmínila, že latinský císař Baldwin z Vlámska byl do věže zavřen poté, co ho v roce 1205 zajal Kalojan. Stalo se to po bitvě u Konstantinopole, kde zvítězili Bulhaři. Takto jsme se to učili v hodinách dějepisu, ale tato skutečnost nebyla dosud jistě prokázána. Je možné, že je to jen legenda, ale přesto se věž nazývá Baldwinova.

Podívejte se krátce na Carevec v tomto videu:

Procházkou po Veliko Tărnovu doporučuji strávit celý den a přenocovat ve městě. Protože ve večerních hodinách se impozantní zeď pevnosti Carevec, dlouhá více než kilometr, promění v jedinečnou scénu. Rozhodně stojí za to vidět představení „Zvuk a světlo“. Asi 15 minut velmi působivým způsobem se s barevnými laserovými paprsky a speciálně vybranou hudbou za doprovodu kostelních zvonů promítá celá bulharská historie od starověku po současnost. Jediná v Evropě, zvuková a světelná show byla vytvořena při příležitosti 1300. výročí Bulharska. Od té doby nepřestává působit svou ideou a provedením.

Show „Zvuk a světlo“ se nepromítá každý večer, proto při plánování vaší cesty po Bulharsku je dobré vzít v úvahu její program.

Procházka po starém hlavním městě by nebyla plnohodnotná, jestli nenavštívíte i kopec Trapezica. Byla tam také působivá pevnost. Předpokládá se, že předtím, než byly postaveny státní instituce na Careveci, bylo tam sídlo bulharských carů.

Přeslavné město Trapezica – tak patriarcha Evtimij nazval tu čtvrť trůnního města, kde se nachází kostel, označený dnes archeology pouhým číslem 8. Tento kostel byl speciálně vybudován v roce 1195, aby uchoval relikvie svatého Ivana Rilského. Je to nejdůležitější svatý bulharské pravoslavné církve a považuje se za ochránce Bulharska. Relikvie byly tam uchovávány téměř 3 století, až do roku 1469, kdy byly přeneseny do Rilského kláštera.

Ruiny kostela sv. Ivana Rilského

Na Trapezici bylo objeveno dalších 17 kostelů, bojarské rezidence, kláštery, obytné budovy. V některých kostelech jsou částečně zachované nástěnné malby.

Právě tady byli nalezeny i nejstarší stopy lidské existence datované z 5. tisíciletí př. n. l. Archeologické vykopávky stále probíhají. Část nalezených artefaktů je vystavena v malém muzeu na samotném kopci.

Mezi oběma kopci, na březích řeky Jantra, leží historická čtvrť Asenevci, dnes Asenova čtvrť. Jestli půjdete pěšky z Careveci na Trapezicu, můžete navštívit i kostely, které tam byly postaveny. Tři z nich mají velký historický význam.

Jejich návštěvu a pokračování prohlídky města necháme na příště. 

Pokračovat v procházce >>> 

Teď si můžete užít video procházku na Trapezici. Přeji příjemný zážitek!