Veliko Tărnovo
Místo, kde pán Bůh políbil zem
V naší dnešní procházce navštívíme čtvrť Asenovci mezi oběma kopci Carevec a Trapezica. Je to spojka, kde se odehrávalo důležité historické dění. Navštívíme tři nejvýznamnější kostely v této čtvrti.
Na levém břehu řeky Jantra, těsně pod pevností Carevec, je kostel „Sv. 40 mučedníků“. Neexistuje žádný jiný bulharský kostel, který by byl spojen s tolika významnými historickými osobnostmi a událostmi během tří bulharských států.
Historie kostela je skoro stejně bohatá jako historie samotného města. Na tomto místě byl kostel již ve 4.-5. století, kdy tady bylo pozdněantické osídlení. S největší pravděpodobností sem přišli Slované a Prabulhaři, zničili jej a proměnili v pohanský chrám. Za vlády chána Omurtaga (814-831) byla na těchto místech umístěna bulharská vojenská jednotka a osada byla opevněna mohutnou hradbou s 12 věžemi. Po přijetí křesťanství v 9. až 10. století zde byl opět fungující kostel. V 11. až 12. století byl kolem kostela postaven krásný klášterní komplex, jedno z důležitých bulharských duchovních center, zvaný „Velká lávra“ („Královský klášter“).
Do své současné podoby byl kostel přestavěn a vyzdoben za doby cara Ivana Asena II na počest velkého vítězství v Klokotnici, kde Bulhaři porazili vojska epirusového despoty Theodora Comnena. Stalo se to 9. března 1230, v den svátku 40 svatých sevastijských mučedníků. Proto byl kostel pojmenován „Sv. 40 Sevastijských mučedníků“.
Na počest tohoto vítězství je nápis na jednom ze sloupů v kostele, nazýván Asenův. Je psán bulharsky a označuje rok bitvy, 6738. Je to důkaz nejen rozsahu druhého bulharského království, ale také existenci starého bulharského kalendáře od roku 5508 př. n. l.
Vedle Asenova sloupu je další z doby chana Omurtaga. Je to cenný zdroj informací o jeho rozsáhlé stavební činnosti. V kostele je další sloup – pohraniční sloup chana Kruma z pevnosti Rodosto, ze kterého čerpáme informace o hranicích Bulharska za jeho vlády. Tyto sloupy, které jsou uchovávány v kostele „Sv. 40 mučedníků“ jsou jedny z nejvýznamnějších starých bulharských písemných památek.
Pro vládce Asenovské dynastie byla tato církevní stavba nesmírně důležitá. Poslední archeologické výzkumy dokazují, že její součástí jsou rodinné hrobky rodiny Asenovců. Kromě carů zde byly pohřbeny bulharské carice a šlechtičny z rodu Asenovců.
V kostele je pohřben car Kalojan, který sem byl přenesen po jeho vraždě u Soluně. Hrob 1,9 metru vysokého muže, objeveného v roce 1972, byl skutečnou senzací. Důkazem toho, že ostatky patří carovi Kalojanovi, je kromě bohatého vojenského oblečení zdobeného vetkaným zlatem a perlami, také mohutná zlatá prstenová pečeť na ruce. Váží 61,1 g a nese nápis „Kalojanův prsten“.
Ještě v době Asenevců byly v kostele uloženy relikvie sv. Hilariona Maglenského. Je tady i hrobka sv. Sávy Srbského. Jeho relikvie byly později přeneseny do Srbska, ale poutníci sem stále přicházejí.
Za osmanské nadvlády, pravděpodobně do první poloviny 18. století, zůstal kostel křesťanský. Poté byl proměněn v mešitu a byly zničeny fresky, ikony a ikonostas. Mešita však nebyla moc využívána, protože byla na okraji města, a kromě toho Bulhaři šířili strašlivé legendy, které Turky děsily. Říkali například, že v temných nocích vycházejí z hrobů duchové pohřbených válečníků, skřípou zuby a drnčí meči na rezavé železné štíty. A obrovská mladá žena oblečená v bílém, vychází z oltáře a obchází dvůr. A kde potkala Turka, zasáhla ho bleskem a on padl mrtvý.
Při pozdější obnově kostela byly nalezeny cenné fresky a obrazový kalendář s měsíci květen, srpen a listopad.
Toto není konec historického významu kostela „Sv. 40 mučedníků“. Je to místo významných událostí i v nedávné historii Bulharska. 22. září 1908 zde car Ferdinand vyhlásil nezávislost Bulharska. Dnes je chrám památkou národního významu a pětkrát do roka, o nejvýznamnějších bulharských svátcích, se provádí bohoslužba.
Další kostel, emblematický pro druhý bulharský stát, je kostel „Sv. Dimităr Solunski“ na pravém břehu řeky Jantra. Zde bratři Asen a Petăr v roce 1185 vyhlásili povstání, v jehož důsledku byl obnoven bulharský stát. Byli zde korunováni první vládci dynastie Asenovců a pohřbeni oba vládci Asen a Petăr.
Nenechte si ujít i historický Vladiški most, který vede ke kostelu „Sv. Dimităr Solunski“
Kostel byl několikrát zničen. Ve 13. století byl zničen zemětřesením. O dvě století později byl znovu vybudován, ale kărdžalii (ozbrojení lupiči z 18. století) ho vyplenili. Zemětřesení v roce 1913 bylo pro něj také ničivé. Byl obnoven v roce 1981 na počest 1300. výročí založení Bulharska. Dnes není trvale otevřen a můžete jej navštívit pouze po předchozí domluvě.
Za návštěvu stojí i kostel „Sv. rovnoapoštoly Petăr i Pavel“, který leží na levém břehu řeky Jantra, na severním úpatí kopce Carevec. Jeho stavba je spojena s přenesením relikvií sv. Jana Polivotského od cara Kalojana v Tarnovgradu v roce 1204. V tomto kostele byly uchovávány i relikvie sv. Michala Vojína z Potůčku a sv. Johana Rilského. Později kolem kostela byl postaven klášterní komplex podle vůle a za ktitorství (financování) manželky cara Ivana Asena II., Anna-Maria (1221-1237) ).
Kostel byl restaurován v roce 1981.
Po dobytí Tărnovgradu osmanskými Turky v roce 1393 byli Patriarchát a patriarchální knihovna přesunuty do kostela. Po snížení statusu nezávislého bulharského Patriarcháta na metropolitu, podřízenou patriarchátu Konstantinopole (1416-1439), se klášterní komplex stal metropolitní rezidencí a kostel „Sv. Petăr i Pavel“ – Metropolitní katedrou.
Poslední patriarcha v Tarnovu, Evtimij, sloužil v tomto kostele asi dva roky.
Nástěnné malby v kostele jsou realizovány ve 3 etapách, ale pouze část z nich se zachovala. Nejstarší jsou z poloviny 13. století. Mezi nejzajímavější obrazy svatých patří obrazy svatého Ivana Rilského, patrony svatého Petra a Pavla, Krista Kmotra, sv. Archanděla Michaela a sv. Archanděla Gabriela. V předsíni chrámu je zachována část nástěnné malby Šestý ekumenický koncil, který se konal v Konstantinopoli v letech 680-681.
Po procházce po kopcích Carevec a Trapezica a po návštěvě historických kostelů si můžete vychutnat výhled na řeku Jantra z restaurace nebo se projít po ulici Gurko a odpočinout si u kávy v některé z restaurací.
Naše procházka po Veliko Tarnově je již poměrně dlouhá, ani jsme ještě nenavštívili muzea a dochované budovy Usta Kolju Fičeta. Proto jestli toto město chcete aspoň trochu poznat a vcítit se do jeho jedinečné atmosféry, potřebujete více času. Tak abyste mohli navštívit také starověké římské město Nicopolis ad Istrum a historickou vesnici Arbanasi.
Navíc tak budete mít možnost si během pobytu rozvrhnout procházky podle nejlepších časů na focení. Doporučuji si proto nejdřív prohlédnout mapu města a budete vědět. I kdybyste nebyli vášnivými fotografy, dnes svými chytrými telefony fotografujeme všichni. A kdo by si nechtěl udělat fotku nebo selfíčko na svých cestách!
Ještě letmý pohled i na některé z ostatních památek, které ve Veliku Tarnově uvidíte.
Jednou z nich je dominanta města, památník Asenevců, vybudován u příležitosti 800letého výročí jejich povstání. Postavy bratrů Asena, Petra, Kalojana a syna Asena, Ivana Asena II na koni, a uprostřed obrovský vztyčený meč, jsou symbolem vzestupu druhého bulharského císařství.
Na památník Asenevců je krásný výhled při odpočinku z místních kaváren a restaurací. Vedle něj je státní umělecká galerie „Boris Denev“, jedna z dalších památek města.
Procházka po starých uličkách vás přenese do doby před 200 lety...
Už jsme si povídali o obrozeneckém staviteli Usta Kolju Fičeto, který zanechal nesmazatelnou stopu v architektonickém vzhledu spousty měst. Veliko Tarnovo je jedno z nich. I proto, že Kolju Fičeto v něm dlouho žil.
Postavil kostely, veřejné a obytné budovy. I dnes je jednou z největších turistických zajímavostí ve městě Dům s opičkou. Prý stavitel tam postavil sošku opičky, protože mu majitel nezaplatil.
Všude ve Veliko Tarnovo je znát, jak dodnes lidé uctívají památku Kolju Fičeta. Po pravé straně na fotce v pozadí je vidět zvonice kostela „Sv. Nikolaj“. Podívat se tam můžete, ale focení je zakázáno. Proto vám můžu jen povědět, jak úchvatný je pohled na vlnité dvouřadové balkony uvnitř, a jak nádherný je oltář.
Některé z kostelů nevydržely ničivé zemětřesení 9. stupně v roce 1913, ale některé se zachovaly a následně byly zrekonstruovány. Další na rekonstrukci čekají. Právě takový je chrám „Sv. Konstantin a Elena“.
Naproti Careveci do ničivého zemětřesení stál další kostel mistra-stavitele, který byl do základu zničen. Dnes na jeho místě se tyčí katedrální chrám „Zrození přesvaté Panny Marie“.
Katedrální chrám „Zrození přesvaté Panny Marie“
Jestli se z chrámu vydáte na Carevec, možná vás zaujme nejnovější muzeum města. Jeho oficiální název je Multimediální centrum, ale všichni ho nazývají Muzeum voskových figurín. I když jsou figuríny ze silikonu a nemají s voskem nic společného.
Toto muzeum krásně doplní vaše dojmy z Careveci a Trapezici a přidá jim konkrétní obraz. Jsou v něm znázorněna stará řemesla, historické postavy a důležité historické momenty v době druhého bulharského císařství. Neprozradím, které to jsou, to se určitě na místě dozvíte. Nebo možná poznáte z fotografií?
Proslulá budova starého tureckého konaku, kde je teď Muzeum Obrození, a z druhé strany Muzeum Vězení
V podstatě celý název muzea je „Muzeum obrození a zakládacího ústavodárného shromáždění“. Tady si na své přijdou cenitelé ikonopisu. Uchovává se zde jedna z nejbohatších sbírek ikon, hlavně ze zničených kostelů během osmanské nadvlády. Na výstavě jsou díla mistrů řezbářů – královské dveře, kříže, apoštolské vlysy; církevní náčiní. Mezi nimi jsou vzácné ikony z poloviny 16. století.
Další sbírka představuje hospodářský rozvoj Tarnova a regionu během obrození. Dnes je zajímavé vidět nejen stará řemesla, ale také vývoj domácích a mezinárodních vztahů místních obchodníků a počátek průmyslové výroby.
Samozřejmostí je také sbírka artefaktů a dokumentů, která představuje fáze a nejdůležitější okamžiky národního osvobozovacího procesu. Bulhaři se boje proti turecké nadvládě nikdy nevzdali a Tarnovo je rodištěm nejaktivnějších vůdců a bojovníků za svobodu, kteří iniciovali spoustu povstání a hnutí. Jako bývalé hlavní město velikého carství Tarnovo vždy bylo duchovním a osvětovým střediskem. Proto zvláštní pozornost muzeum věnuje také boji za nezávislost bulharské církve, vzdělávání a osvěty.
Vzhledem k historické důležitosti budovy a obnovení bulharské státnosti po dlouhé době, největší význam má rekonstrukce zasedací síně nově založeného bulharského parlamentu, Ústavodárného shromáždění a sestavení první bulhraské ústavy. Zasedání byla veřejně přístupná a trvala nepřetržitě od 10. února do finálního odsouhlasení ústavy 16. dubna 1879. Uchovávají se zde kopie první bulharské ústavy a oznamovací zvonek.
Jestli jste nadšenci pro archeologii jako já, je archeologické muzeum něco pro vás. Už víte, že nejstarší stopy lidské existence v regionu Tarnova sahají až 40 tisíc let př. n. l. Kromě toho bylо v okolí nalezeno spousta pozůstatků hradeb z různých období. Každá z těchto osad má zvláštní ráz, proto jsou i nálezy velmi rozmanité.
Uvidíte tady jedinečné keramické nádoby. Dokonce byla nalezena úplně funkční hračka – koník na kolečkách. Unikátní je také nalezená celá pec na keramiku. Také autentické dokumenty z dob prvního a druhého bulharského carství. Třeba část dopisu cara Kalojana papeži Inocenc III. Nejzajímavější je celá nalezená hrobka a také Chotnicki zlatý poklad, který je sice malý, ale je vážným adeptem o titul nejstarší zpracované zlato na světě. Možná se prokáže, že je ještě starší než zatím nejstarší na světě Varnenský zlatý poklad.
Až nastane čas se vrátit do současnosti, můžete vstřebat dojmy ze setkání s dávných dob na Samovodské čaršii. I když je to také jakýsi návrat do minulosti, tady to žije. Funguje tam celá řada starých řemesel, kterých se můžete dotknout, vyzkoušet a ochutnat.
Moc se mi líbila stříbrná bižutérie a stavila jsem se v dílně podívat se, jak mistr pracuje. Mimochodem jsem se zeptala, jestli má webovky, abych si něco doma v klidu vybrala nebo objednala na zakázku. Pán se na mě usmál a odpověděl: „Ne, já jsem ještě v obrození!“ Tak potěší ten dotek minulosti na Samovodské čaršii! Pak odcházíte s takovým pohlazením na duši.
Tím se s vámi loučím z historického Tărnovgradu a těším se na naši další cestu.
Užijte si let nad Veliko Tărnovo z dronu:
Sledujte Magické Bulharsko na Facebooku a Instragramu, připojte se do FB skupiny Přátelé Bulharska